Informace
Žebrové / Článkové radiátory
Pokud jste se dostali až zde zajimá vás určitě téma žebrových radiátorů, které jsou často označovány také jako článkové radiátory .
Žebrové radiátory jsou zcela klasické radiátory, které se u nás montovaly v období přibližne před osmi a více lety. Proto můžete žebrové
radiátory najít ve většině panelákových bytů, či rodiných domů vystavěných do roku 2002. Tyto radiátory už jaksi vyšly z módy, ale měly také své výhody.
Jejich délka se dala jednoduše, měnit přidáváním článků, takže jste si mohli udělat ideálně dlouhý radiátor pro vaši místnost, tyto články nejčastěji obsahovaly
tři žebra. Výška těchto radiátoru je cca 65cm, hloubka asi 20cm a délek bylo opravdu spoustu, jen vám řeknu že jedno žebro mělo přibližně 5cm. Jejich ceny byly poněkud vyšší,
především kvůli množství kovového materiálu použitého na jejich tělo, z tohoto plyne, že nebyly nejlehčí a proto je
většina lidí po rekonstrukci odveze do sběrny
kovových surovin kde vám jeden průměrný žebrový radiátor zaplatí přibližně polovinu ceny nového deskového radiátoru, to ovšem záleží od ceny železa a velikosti radiátoru.
Princip
Konstrukce a princip funkce žebrového radiátoru
Žebrové radiátory se dělí na dvě hlavní kategorie a to podle způsobu výroby, první kategorie je tzv. plechový žebrový radiátor a druhou kategorií jsou
tzv. litinové žebrové radiátory. Žebro plechového žebrového radiátoru je tvořeno dvěmi plechy s různými prohlubněmi, které jsou spolu slisováni a prohlubně
v nich tvoří dutinu žebra, v které se zdržuje
voda. Narozdíl od tohoto plechového žebra je žebro litinového radiátoru odlito z nějaké litiny a v jeho nitru je opět dutina v, které se opět zdržuje voda.
Obvykle nekoupíte žebro samotné, ale jeden článek, který obsahuje nejčastěji tři žebra. Tyto články se spojují k sobě a tak tvoří celek radiátoru, obvykle se spojují ve dvou místech
Nejčastěji přibližně 5cm nad vrchní a 5cm nad spodní hranou jsou kruhové otvory, pomocí kterých mezi články koluje voda a ta nahřívá tak radiátor jako celek. Nevýhoda těchto žebrových radiátorů
je množství vody potřebné v topném okruhu ovšem jak jsme četli už v rubrice deskových radiátorů může to být i výhoda. Velké množství vody se sice déle nahřívá a déle rozvádí po okruhu, ale zase
tento velký objem vody vydrží déle ohřátý. Tyto radiátory jsou také poměrně hodně těžké a proto je především s většími článkovými radiátory složitá manimulace při jejich montáži, či demontáži.
Plechové radiátory dnes potkáte ještě velice často, ale horší už je najít litinové žebrové radiátory. Pokud je u někoho doma vidíte a zeptáte se na ně jsou především dědové a starší chlapi
ochotni dát za ně ruku do ohně a neměnili by je nikdy. Já osobně jsem doma takovéto radiátory nikdy neměl, ale přivedete-li mezi chlapy starší 40 let diskuzi na téma radiátoru vždy vám budou obhajovat a tvrdit,
že staré "litiňáky" byly nejlepší a už by za litinový radiátor nikdy nedali nový deskový. Toto často říkává i můj děda, který vždy řekne, že odpoledne a večer topí a druhý den ráno se probudí a jsou ještě teplé.
Na klasické plechové, které se u nás montovaly na konci dvacátého stolení už tolik názorů neuslyšíte. Ovšem dle fyziky a logiky je zcela logické, že litinové a žebrové vydrží po náhřátí teplé déle, protože
obsahují větší množství vody. Jednou z hlavních nevýhod, která spoustu lidí odrazuje od těchto článkových radiátorů je jejich šíře, která zabírá poměrně velký prostor od stěny na, kterou je radiátor montován.
Ovšem toto nebude největší nevýhoda, radiátory jsou přece v každé místosti vidět a proto většina lidí přechází na vzhledově lepší a modernější deskové radiátory. Při větších rekonstrukcích se ovšem už upouští od veškerých radiátorů
a montuje se moderní podlahové topení.